Splnit si sen / Making your dreams come true

  Splnit si sen je to nejlepší povzbuzení, ta největší motivace k tomu, aby člověk, ať už dělá cokoli, nepřestával. Nezaleží, co je to za sen, jak je veliký či jen malý, je tu ale od toho, aby se splnil. Ovšem bez vaší pomoci se to nejspíše nestane a čím více do toho dáte vlastní práce a srdce, tím větší radost pak ze sebe a vůbec ze všeho budete mít.

  Největším nepřítelem snů je, podle mé zkušenosti, strach. Strach ze selhání, strach z ostatních lidí... Je toho mnoho, čeho se můžeme obávat na cestě ke svému snu, ale jedině strach mě dokázal zastavit kdekoliv a kdykoliv. Dejme tomu, že jsme splnili všechny podmínky k uskutečnění snu a strach je to poslední, co nás brzdí. Pak se možná budeme potýkat s následujícím:

   Jestli se dá náš sen změřit, tak strach bude mít vždy o kousek víc. Bude delší o ten kousek, o který si sen nejsme schopni splnit. Ale taky bude delší přesně o ten kousek, který mu dáme. Ať vědomě, nebo nevědomě, hradbu strachu jsme si postavili sami. Sami jsme skládali cihlu po cihle s každým sebeodsuzujícím názorem nebo jen myšlenkou. ‚Nezvládnu to. Nejde to. Nikdo to neudělal, tak to nezvládnu ani já. Vzdávám to.‘ Cihla po cihle... K tomu se můžou připojit ještě názory, myšlenky ostatních lidí. ‚Ty? A udělat tohle? To tak!  Vždyť ti máma ještě nedávno utírala zadek a ty už bys chtěl tohle??‘

Strach je pohlavní orgán, kterým se nesmíme nechat znásilňovat.

  První krok je uvědomit si, že si strach děláme sami, že je to jen něco, co nás zbytečně brzdí v rozletu. Tady je ale také malý háček. Většinou se strachu nezbavíme úplně. Je tam do té doby, než ho překročíme a uděláme, co chceme. To je ta část, kdy se potřebujeme zbavit vlastní mysli a jen konat. 

V druhém kroku se tedy s tím strachem popereme - nepřestávat. Nevzdávat se.

Třetí krok? Ponaučení se o absurdnosti strachu a užívání si radosti ze sebe a ze splněného snu.

  Zodpovědnost. Ta by měla jít ruku v ruce s překonáváním strachu, aby nám říkala, jestli je ten strach zbytečný, nebo jestli opravdu nejsme ještě připraveni. Abyste rozuměli – dejme tomu, že mám sen. Chci přeplavat nějakou přehradu. Varianta bez zodpovědnosti by byla taková, že se nezajímám o to, jestli jsem dostatečně fyzicky a psychicky připraven. Můžu mít štěstí, ale taky můžu mít prd a utopit se.

  Varianta se zodpovědností je vám nejspíše jasná.

  Poslední věc, jen citát: ‚Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.‘

 Můj malý splňěný sen / My little dream I made true

 

  The biggest enemy of dreams is – from my personal experience – fear. Fear of failure, fear of other people... There is a lot of things that we can be worried about on a way to our dream, but only fear was able to stop me everywhere and every time. Let’s say that we took care of all conditions for fulfilling our dream and fear is the last thing, which is slowing us down. Then maybe we will encounter the following:

  If we can measure our dream, then fear will be always a little bit bigger. It will be bigger by the bit represented by our unability to make it true. But it will be also exactly the bit which we give it. Whether consciously or unconsciously, we build the wall of our fear. We put down every brick by brick with every self-condemnating opinion or just a thought. ‘I can’t do it. It’s not possible. Nobody has done it, so I won’t too. I’m giving up.’ Brick by brick... Other people’s opinions and thoughts can be participated in too. ‘You? And do this? No way! Not long ago, your mum was wiping your ass and you want to do this?!’

  Fear is a sexual organ, which we must not let ourselves to be abused.

  First step is realizing that we create our fear, that it’s only something, which is slowing us down from growing. Here is a little problem. Mostly, we don’t get rid of the fear completely. It is present to the moment, when we overcome it and do, what we want to.  This is the part, when we need to take care of our mind and only DO.