Změna

V poslední době se toho v té mé 'parkourové části života' dost změnilo. Zmizel zájem o to 'být úspěšný' v parkouru, za 3 měsíce by se moje účast na trénincích dala spočítat na prstech jedné ruky a k tomu mě začaly brzdit záda.

Mezi příznivější novinky patří třeba to, že už jsem se rozohdl, jak chci, abych pokračoval - s jakým úmyslem. Další úžasná věc, co mi do dvou týdnů přistane v pokoji, jsou malá bradla z plastových vodovodních trubek. Olalá, tricepsy, těšte se!

Jen co umoudřím záda, mám v úmyslu pustit se do domácího fitness a to pod vedením Zuzky z www.bodyrock.tv. (Její břišní svaly jsou přírodní).

Jen, co dorazí hračka, mám v plánu zhotovit malý how-to-destroy-some-parts-of-your-body foto tutorial, zaměřený hlavně na břicho a ruce.

Abs 4eva!

Přístup k tréninku

  Poslední dobu se u sebe setkávám se ztrátou chuti k tréninku. Přirovnal bych to k milostnému vztahu, kdy po nějakou dobu je naplněný touhou obou lidí, oba mají radost z objevování, z toho neznáma, které odhalují... Až do chvíle, kdy už si myslí, že toho druhého znají. Často následuje mírným či větší úpadek vztahu.

  To je pravděpodobně i můj případ. Donutilo mě to zapnout mozek a podívat se tomu na zoubek. Došel jsem k tomu, k čemu už vícekrát: jsem bez silné motivace. Navíc jsem došel k tomu, že nemám nějaký způsob tréninku, který by mě sám o sobě lákal. Zde jsou různé způsoby, jak přistupovat k tréninku. Co je nejvíce ovlivňuje, odlišuje? Rozdílný důvod, se kterým jdeme trénovat. Zde jsou tři pohledy na trénink:

	Motivace / Záměr / Charakteristika	Možný výsledek tréninku
‚Francie‘	Trénink zaměřený na získávání síly Perfektní zvládnutí základních technik Cíl je být silný (není tak důležité cvičení samo, ale spíše cílené rozvíjení určitých životních hodnot, trénink není jen o tréninku, ale i o přenesení výsledků do běžného života.) Záměr by se dal popsat už mnohokrát psanou větou: ‚Buď silný, abys byl užitečný.‘	- Výsledky popsány už v záměru
‚Anglie‘	Výhradně technický trénink, zaměření se na dokonalé ovládnutí základních technik a jejich následný rozvoj. Drilování do perfektna. Dá se říci, že tento styl vede k větší radosti z pohybu	- Rychlý pokrok - Menší šance rozvoje psychické poruchy
Expresionistický	Tohle je způsob, který oproti dvěma předcházejícím není tolik zaměřený na tělo. Spíše jen využívá tělo k vyjadřování. Jazykem je pohyb. Záměr je tedy najít / cvičit způsobem, který cíleně odhaluje a vystavuje nějakou část nás samotných. Trénink je z největší části potěšení, hraní si.	- Sami sobě více porozumíme

Nemám v úmyslu rozdělovat lidi do skupin. Tímhle chci pomoct sám sobě a ostatním, kteří jsou ve stejné situaci. V případě, že by toto četl někdo, kdo s parkourem začíná --> neznamená to, že si vybereš styl a držíš se ho. Většina lidí by popis svého tréninku rozdělila mezi všechny výše popsané, každý akorát v jiném poměru. Při rozhodování, v jakém duchu chceš začít cvičit si dej dohromady, proč chceš začít, pomůže to.

Mysl - tělo / Mind - body

  Tělo a mysl mají pro traceura nepochybně velký význam. Traceur bez těla je asi stejný nesmysl, jako bílá jeptiška užívající si v gay baru s vyvinutým černochem.

  Co ale traceur bez mysli? Tedy alespoň bez té její části, která mu myslí i když to nepotřebuje. Co zmizí, když ponecháme jen tu kreativní část myšlení, díky které si může užívat krásných chvil při flow a tu část, které říkáme zdravý rozum?

  Ano, přesně to bych rád věděl. A nejen to - rád bych tak chtěl moci žít. Třeba bych se (kromě neopodstatněného strachu) zbavil perverzních představ o jeptiškách...

---

 Body and mind have a great importance for a traceur, undoubtedly. Traceur without body is probably as big nonsence as white nun having a great time in gaybar with gifted black guy. 


  But what about the traceur without mind? At least wtihout its part, which is thinking even when he does not need it? What disappears, if we keep only the creative part of thinking, which is responsible for the great chance of enjoying so beautiful moments while in flow, and the part, which we call common sense?


  Yea, I'd like to know this. And not only know it - I'd like to be able to live like this. Who knows, perhaps I'd (besides baseless fear) get rid of pervese ideas about nuns...

Potréninkový post #1

Dnešní lekce:

Můžeš padat xichtem do sněhu zas a znova, ale důležitý je nepřestávat zkoušet znovu.

Jako tomu bylo u bar gaineru, i u backlfip mi jde učení hodně pomalu. Jeden den se vede na parketách, druhý den už nejde ani do sněhu. A tak se řídím vlastními radami a zkouším a zkouším... Občas to bolí, a kde kdo by nevěřil, jak je někdy těžké vyskočit a chytnout si kolena...  

 Pís aut :)

Trošku hlouběji...

  Nejtěžší životní situace teď nacházím těmi nejužitečnějšími. Parkour je vlastně metoda stavění se proti překážkám (přeneseně je překážka těžkou životní situací) a učení se z jejich překonávání, jako z těžkých životních situací. Rozdíl je ale v intenzitě. Protože v parkouru si situaci můžeme zopakovat vícekrát, máme větší šanci se něco naučit a menší šanci na to, aby nám něco uniklo.

  Klíčem k získání ponaučení je pozornost. Buďme pozorní k tomu, co děláme, jak to děláme a proč to děláme. Zkoumejme vlastní reakce = zkoumejme vlastní nitro. Poznejme sami sebe za vrstvou vzorců chování, naučených reakcí, za lpěním na věcech, které už nejsou a podobně.

 

  To je svoboda – zbavení se zmíněného. Dokud nepoznáme tyto omezení, nebudeme zcela svobodní. Proto není možná úplná svobodná volba. Naučme se svobodě pohybu a naučíme se svobodě života, protože jak nám někteří moudří říkají – vše, co je uvnitř, je i vně. Z toho můžeme vyvodit, že vše, co bude vně, bude i uvnitř, protože jedno bez druhého nemůže být a obě strany jsou totožné. Změna se děje současně. Svoboda pohybu = svoboda v životě.

  Tady si uvědomuji, proč ti, kdo se tohohle zbavili, rádi a úmyslně popichují ostatní. To proto, abychom si uvědomili to, co nám brání být svobodnými. Možná proto se také říká, že nezáleží na tom, co děláme, ale jak to děláme. Nemůžeme dělat nejlépe, jak umíme, dokud nejsme ve tom nejlepším stavu. (Žádný vnitřní konflikt; žádné omezující názory, kterých bychom se drželi...)

Tímto je také možná myšlený soucit, o kterém je k dočtení v textech spojených s Buddhou. Protože sami chápeme, že jsme se nechávali ovládat vlastním myšlením, jsme schopni odpouštět činy ostatních, které vycházejí právě z oných myšlenek, stavů, názorů...